cestování a výpravy po zemích, městech, vodách pod plachtami i s pádlem v ruce, lukostřelba a jiné aktivity

Posts in category Pádlování

Vltava stopem – 29.6.2019

jak jsem vymyslel a jel Vltavu stopem si přečtete zde.

Vltava 2018 – svatební

Přejet ihned po stovce do Jižních Čech a jet Vltavu a ještě pak do rána slavit může jen duševně chorý člověk. Jeho záznamy jsou tady.

Sázava 14.4.2018

Splutí blízké řeky jsem popsal tady.

Krumlovský Maraton 14.10.2017

To jak jsem si to užil na vodě je popsáno zde. Jinak musím říct, že i ta zpáteční cesta na koloběžce měla svou hodnotu – 20.79km za něco málo přes hodinu – skvělý prožitek, v rychlém tempu, stejně jako sluncem proteplená louka nad lesním remízkem, borovice, břízka a horké modré odpoledne. Úžasná sobota, lépe se to naplánovat nedalo.

Rakousy – 16.9.2017

Chladné ráno, zlehka mlžné, podzimní, téměř sychravé nás dovedlo klikatými serpentinami až pod viadukt v Rakousích. Skupina odvážně oblečených nás čekala a vyrazili jsme asi tří kilometrovou chůzí podél Jizery do Malé Skály. Jasně, před vyplutím jsme dali pivo, někteří panáka a pak nám dívčina ukázala plavidla a nechala vybrat pádla. Nasadili jsme si napříď Dušana s Janou, kteří, kupodivu k věku, nikdy na lodi nepádlovali, tedy jestli, tak minimálně. Proud zde nebyl téměř žádný, projeli jsme kolem zakotveného mola dokola, a když se k tomu nikdo neměl, zamířili jsme k jezu a sjeli ho průplavem a pak jsem to stočil doprava, provlékli jsme se peřejí pod jezem a nejobtížnější úsek jsme tím měli za sebou. Ostatní následovali náš příklad, pak se oba rafty dostávaly do obtíží v mělčině u hrázky, ale jen se kormidelníci vymotali, nebo je posádky přetáhly, seskupili jsme se a ochutnávali různé druhy pití – a že jich bylo – a že jich bylo zapotřebí v téhle zimě, vlhku, sychravu. Kolem se po pravé ruce nad silnicí táhly skalnaté svahy, nalevo osídlené loučky, hřeben táhnoucí se k Rakousům. Tam vyběhla Jana pro nějaké prášky (jak jinak) a mezitím si Pepa dokázal elegantním způsobem ustlat v bahně – sjel až do vody – a tenhle moment překvapení měl v sobě plnotučnou dávku humoru pro nás přihlížející. Stačilo vidět jeho výraz a výrazy ostatních. Pokračovali jsme dál, řeka, původně docela hbitá, zlenivěla, když jsme vystoupili u Zrcadlové kozy, u hospody, kde měli jednak venku ochočené prase s divým výrazem nejvýše postaveného politika, ale také něco k jídlu a pití – to abychom se neunavili jednak tou krátkou cestou, ale abychom nevyčerpali vyčerpané zásoby pití. Po téhle zastávce, kde mi bylo blaze natáhnout se venku na lavičku, jsme sesunuli rafty do vody a volejem pádlovali k jezu před Turnovem. Vytáhli jsme lodě až nahoru a došli ke Dlaskovu Mlýnu, a opět, kupodivu, malé občerstvení. Hlavním důvodem byl slušný liják, ale nepřehnal Seidle očekávání, a tak jsme se táhli promáčeným lesíkem v dlouhém průvodu, voda z nás stékala, máčely se nám boty a nebylo to tak krátké, jak by se dalo čekat podle té výpravy na člunech. Naštěstí, když už to bylo otravné, se objevil most, kolem nás se prohnal vláček, sešli jsme dolů a do chalupy a mohli se sušit. Každý dal něco k jídlu, k pití bylo pivo, seděli jsme chvíli u krbu na terásce, pak i uvnitř a Aleš dal točit naložené maso, já jsem se přidal k Dušanovi s kytarou a večer ubíhal svým obvyklým tempem – pivo, víno, jídlo, zpěv a zpěv všech oněch zdejších žen. Bylo hodně po půlnoci, když jsme dovršili míru. Za noci se ozývalo chrápání nedovolující optimální spánek, tak jsme ráno brzy vstali a osamoceni, zabalili a vyrazili na Kozákov. Nad lesy se mezi oblými kopci válely peřiny mlhy, Trosky na jejích polštářích ostře čněly, byl jsem donucený po tom náročném večeru i se svou opojenou hlavou vylézána rozhlednu a tento heroický činy byl odměněn dlouhým panoramatickým rozhledem, že se nebojím vulgárního označení – zatraceně nádherným. Nemohl jsem se odtrhnout bez ohledu na hladem trpící útroby, krajina a vzduch byly čisté deštěm, větrem a chladným podzimem, pásy lesů se začínaly probarvovat. A tak jsme slezli dolů a probarvili to ráno k dokonalosti snídaní na Kozákově, s lehkými závany větru, výhledem a plnosti chutí. Krásný začátek nedělního dne, vůně čaje, vůně vlahého a zvlhlého listí, pastelové barvy nebe, krkonošských hřebenů a údolí Jizery, výstřelky vrcholů od Ještědu přes Ralsko až je stydlivé a v dálce osamocené Milešovce.

Otava 12.8.2017

Povídání o netradičním splutí Otavy včetně dalších obrázků uvádím zde.

Slovensko 2016

5. – 14.8.2016

Tradiční putování po horách zakončené na Liptovské Maře jachtingem jsme tentokrát proložili také splutím dvou řek. Je to zapsané a zdokumentované zde.

Slovensko_2016_55Slovensko_2016_60

Blanice 13.2.2016

Pálavou po Blanici – 21km

Popsáno na samostatné stránce zde.

Trasa z Těšovic za Svinětice k Raduželi.

první šlajsna

Krásný den a krásná příroda a pohodová, hezká říčka.

Shrnutí: moc jsem si to užil, jsem spokojený – nejhezčí úsek je do Strunkovic, pak už to nekonečně meandruje a vrbičkuje. Ale voda pořád víceméně teče, je to fajn, až na to drsné množství jezů!

Do Těšovic jsem se vracel pro auto na koloběžce – hezkých 15,62km. Je to houpačka – kopce nahoru a dolů. Naštěstí je krajina krásná a je pořád čím se kochat. A tak to byl takhle hezky vydařený den.

lodí tam

lodí tam

na koloběžce zpátky

na koloběžce zpátky

Botič – 18.10.2015

tak jsem zamáčkl slzu dojetí, když jsem viděl jak vodáci splouvají plnotučně hostivařskou přehradou zaplavený Botič, tiše jsem jim (ale přejícně) záviděl, a pak jsem tahal a přenášel loď kluka co se cvaknul… nebyl ten jez vůbec lehký, cvaklo se jich dost – já věděl proč, i kam to hází, a i ten nepříjemnej vracák… a cítil jsem tu vodu a chlad, jako bych to jel…

botič_2015

Vltava 4.-7.5.2015

hlava na hlavě, horko subtropické, ale pohoda a relax jako snad nikdy…

vltava2015_1