cestování a výpravy po zemích, městech, vodách pod plachtami i s pádlem v ruce, lukostřelba a jiné aktivity

Monthly archives for Srpen, 2017

Vranov 25.-27.8.2017

A zase nějaké to povídání je tady.

Sbohem, Tarzane… † 21.8.2017

 

Machovská Lhota 20.8.2017

S psíkem jsme vyrazili z Machova. Nejdříve jsme prošli centrem dolů ke skokanským můstkům. Tam jsme odbočili po žluté lesní cestou nahoru podél lesíka. Společně s lučinou se k nám přidružila sjezdovka a vlek, jenže nad tím vším vítězila barevnost lučního kvítí, jeho vůně končícího léta jako připomínka mládí, a když jsme se otočili, tak i oblost krajiny, zdejších šefelů, z nichž ten protější nosí stejné jméno jako já. Na opačné straně se strměly pískovce Boru. Krajina tichá, plná vůní a oblohy s ženoucími se mraky a v dálce jejich těžké kupy zakrývající Krkonoše. Procházíme lesem, cesta se zase zvedá, je zavlhlá a občas přeskočíme potůček, tu metamorfózu zdejších pramenů. Nejdeme na Polskou stranu, stáčíme se pod skalami, ale vzhůru zamíříme až k Boru, krásné vyhlídce. Vynáším nahoru Dobbyho, vyhlídka je to krásná, ale čekal jsem, že se dostaneme výš. Takže už jen sestup, Dobby sestřelí marně se pachtícího cyklistu. Vnímám pracovitost lidí, co tu stavěly kamennou cestu, stejně jako přivaděč vody – to je zapomenuté úsilí lidí, generací, co tu byly před námi. A les, vonící houbami, louky s horským býlím. Co víc by se do mě vrývalo? Ke které krajině víc patřím? Tohle jsou úryvky české hymny kdesi v nás. Mraky se těžce řítí nad skalami. Jsme zpátky právě včas, do hospody u Lidmanů ve Lhotě dobíháme za začínající přepršky. Stihli jsme to, máme štěstí, ale mnohem větší štěstí je umět číst a vnímat tuhle krajinu. Odjíždíme – a já přemýšlím, jak za pár měsíců pokryje sníh kopce, bude tu nehostino, ale ryze a kdesi ve mně je zakódováno, jak je mi takhle část země blízká.

 

České Budějovice 17.8.2017

Na Českých Budějovicích, kromě toho, že tam nechtěl žít jistý J. Cimrman, je zajímavých i několik dalších věcí.

Je to tedy radnice, která je ozdobená sochami, a to ne ledajakými: Moudrost, Opatrnost, Statečnost a Spravedlnost… já osobně bych ji doplnil ještě o Blbost a Závist – ať je tam něco typicky českého.

Černá věž není úplně tak černá, ale je vysoká 72 metrů a kdo se vyšplhá do ochozu o 26 metrů níž, tak i něco uvidí. Když je jasno, když nemá zamžený zrak. Minimálně by mohl uvidět Samsonovu kašnu, ale pro zrovna Samsonovu (bez ohledu na ztvárnění boje Samsona se lvem), to je mi záhadou, spíš bych to připisoval, že to tak nějak tehdy bylo v módě.

Pod střechou na klášteře sedí žába, až spadne zaručeně konec světa měl by být – zpívá Nohavica s Jíšovou, ale takhle to není zcela správně. ta žába se pletla do stavby a vždy nově postavenou zeď zbourala, ale nakonec se nějak dohodlo, že ji umístili pod střechu, a až spadne, tak se zřítí klášter. takže žádný konec světa!

Solnice, zbrojírna, sýpka, tak tomu bych ještě rozuměl, ale teď tady skladovali motocykly, jako muzeum, to už bylo horší, jenže, jak se zdá, novinkou bude fungl nový pivovar, jako bych jich Budějice měly málo!

Otava 12.8.2017

Povídání o netradičním splutí Otavy včetně dalších obrázků uvádím zde.

Noční Praha 7.8.2017

Náplavka plná lidí – chodících, jezdících, sedících u drinku. Takže zmrzlina, posezení u piva, obloha je vyčištěná, modrá, lidé šlapou Vltavu, nebo veslují na lodičkách, mosty jsou plné fotoaparátů a k nim připoutaných lidí. Zhoupneme se na most a jdeme podél nábřeží a podél Žofína na Újezd – do zapadlého koutku – restaurace na další malé občerstvení. Lanovkou na Petřín a pak pěšky nahoru na rozhlednu. Dlouho jsem tu nebyl a užívám si výhled – slunce zapadá nad domy západní Prahy, cizinci se tu mačkají společně s našinci. Na opačném konci vyhlídky se lesknou a blýskají okna i střechy, jak malostranské, staroměstské, tak i vzdálené žižkovské. K tomu se temní siluety Vyšehradu. Šerem scházíme Petřín, šepoty milenců a halas skupinek, sledujeme lanovku pod námi. Zajdeme na rohu na pizzu a opět si dáváme jako zákusek noční Náplavku – ráj lidí, co mají čas, nesedí u televize, ale užívají horký letní večer.

Berounka u Karlštejna 6.8.2017

Licoměrsko – lovecký turnaj 5.8.2017

Tu pozvánku mu vnutil Robert na Římově, a jakmile jsem zjistil, že se mi to s ničím nekříží, tak jsem rád jel na tuhle českou kopii Bodnikova Killturnieru – protože tohle střílení mám rád – není pro ledaskoho. Na trati jsem čekal než mne našla Helena s Hanušem, takže nám ostatní trochu utekli. I tak jsem dal muflona i posléze datla do zóny a stejně tak i bílého vyjícího vlka. Něco málo jsem ztratil, ale začátek vyšel! To kachničky jsem nedal. Rys z houpací lávky byl masakr, přesto zóna a aut nebyly žádná ztráta. Zato oba flu-flu nahoru do koruny stromů na jestřába šly jenom do polystyrenu. Podél cesty jsem trefil bažanta a šlo se na medvěda z posedu. Oba výstřely do zvířete – na tak těžkou vzdálenost a zakrytí – normálně bych se radoval, jenže tohle prostě byla ztráta. Opravil jsem si to na srně z kopce a pak na prasátku. Černobílá gazela do kopce mi jednu zónu přinesla a také jsem trefil oběma šípy sovu – to bylo těžké – v tom lískoví! Skrytý medvěd mezi stromky dolů ji také koupil. Nedal jsem samozřejmě ptáka na kmeni stromu. Vylepšil jsem se na ježkovi – aspoň jedním šípem, potom v pohodě dva těsně vedle sebe v zóně na krocanovi. Srna byla náročná, zakrytá, ale dal jsem také obě. I psa skrytého v houští se mi podařilo, stejně jako ležící srnu. Pak se to již horšilo – rosomák byl za mínus, stejně tak lasičky. I v potoce se mi nedařilo. A netrefit letící prase ani jedním šípem byla ostuda. Do toho nás všichni honili, byli jsme v tom vedru poslední. (Helena hledala šípy, nespěchali jsme). Ostatní po obědě vyrazili na trať a my tedy bez odpočinku a jídla jsme dali další okruh. Šli jsme rovnou na flu-flu jestřába – měl jsem radost – trefil jsem ho dobře. Pak už bažanta nikoli a stejně tak jsem se trefil do stromu u medvěda. Srnu jsem dal, i prasátko, ale pak už jsem byl psychicky marný a lítalo mi to všude možně – když jsem na srně v mlází poslal šíp kamsi do hlubin lesa, věděl jsem, že už toho moc neudělám. Ještě jsem pár bodů dal, tedy pěkné bylo to jedoucí prase, pak i muflon, ale už to za moc nestálo. Ani jsme si nevystřelili na „šťastný šíp“! Ještě, že nám Robert donesl na trať pití – bez jídla to jakž tak šlo. I tak jsem v naší kategorii udělal nějaké ty body a došel si pro cenu – domácí klobásky – moc dobré. Pokud jsem mohl, tak jsem trať a nápady chválil – Licoměrským se to setsakra moc dobře povedlo! Když to vyjde, pojedu znovu!

MS Gudowo 2017 – Vaurien 22.-30.8.2017

Trochu popisu toho, co se dělo na Mistrovství Světa lodní třídy Vaurien v polském Gudowo naleznete tady.