tak jsem zamáčkl slzu dojetí, když jsem viděl jak vodáci splouvají plnotučně hostivařskou přehradou zaplavený Botič, tiše jsem jim (ale přejícně) záviděl, a pak jsem tahal a přenášel loď kluka co se cvaknul… nebyl ten jez vůbec lehký, cvaklo se jich dost – já věděl proč, i kam to hází, a i ten nepříjemnej vracák… a cítil jsem tu vodu a chlad, jako bych to jel…
Nejnovější komentáře