Z Roháčů až na nejvýchodnější výběžek a zpět
2.8.2014
Jedeme do Polné – koncert The Clippers a Olympici – kluci šli vejš – zejména kytara, basa… Olympic – Janda – nic moc. Písničky a jejich texty – řemeslně zpracovaná hudba, Janda si to chce užívat, ale sentimentálně a nadřazeně slintá. Když mi pak říkal Tom, že je ani nepozdravili, tak to je ubohost. A jak tam přijeli Audi s řidičem – trapárna.
Pokračujeme za Rožnov pod Radhoštěm – spíme v údolíčku, ráno nás budí houbař.
3.8.2014
V prostřední Bečvě nákup snídaně. Za Žilinou se rozhodujeme jet horní cestou, takže pod Strečnem jedeme přívozem přes Váh.
Přes Varín jedeme do Terchové, cestou zastavujeme na svačinu u potoka, jdu se dívat na místo, kde by šlo lovit ryby, děsně tam páchne vyvržená zvěřina, tak se vracím a u hřbitova svačíme. Jdu se podívat na pomník se jmény bez konečného datumu – zřejmě se čeká, až zemřou, pak se doplní. Jdeme Vrátnou dolinou, bagry, tatry, koupel ve vaně s bahnem a vodou. Policie hlídá u zábran, ale my tam pronikli dřív než tam byli. Jdeme do restaurace, přichází bouřka. Mini zoo, koukám na kozy – jak v ZOO tak na kolemjdoucí. Halušky.
Jedeme na Oravicu, stavíme stan. Procházíme vísku, termální koupaliště – ale nejdeme tam, jenom ochutnáme a pak i koupíme medovinu. Jdeme prozkoumat okolí, jíme maliny a jdeme si poslechnout živou kapelu dolů do bufetu. Ještě před setměním vybaluju prut a zkouším chytat ryby, ale prší a jediným úspěchem je, že mi moc hezky odletěl do vody.
4.8.2014
Vyrážíme kolem desátý, dáváme pivo v bufetu a jdeme do Bobrovské doliny. Krávy na louce. Sirný pramen – připomíná mi vodu na chatě; já to zkouším pít. Brrr. Další prameny jsou ale lahodné – horské, dá se jimi moc prima umýt. Sedlo pod Bobrovou – chtěl bych nahoru ale Jahoda se mnou nechce, tak to vzdávám, chápu – je tam napsáno „chodník zrušený“. Lúčna Hora – docela je to v tom dusném vlhku náročný, ale jsme tam, jenom foto a začíná pršet a od Volové hory se blíží oblak a s ním hromová bouře. Jsme dost promočení. Přestává to až zase v sedle. Scházíme údolím. Mám radost z toho výšlapu a je mi dobře.
Dole zase dávám pivo a halušky – co na tom, že jsou z mrazáku, noco, ale byly docela dobrý! Jdeme do termálů – bazény jsou horký, páchnou a jsou tam samý starý lidi. Ale to teplo je příjemný. Pak trochu prší a jdeme na vynikající pizzu do areálu velkého koupaliště. Pizza fakt neskutečná! Kupujeme opět medovinu a popíjíme jí než jdeme spát.
5.8.2014
Ráno rychle balíme stan a vyrážíme – ještě pak na konci Oravice jedu do kopce a ukazuju buňku kde jsme byli s tátou.
Trstená – nakupujeme jídlo v sámošce a jedeme na Tvrdošín, potom Orava – koukáme na hráz – nedá se přes ní jet. Jedeme do Námestovo, kde jsme byli na Grand Prix. Vracíme se přes Tvrdošín a jedeme na Suchá Gora, a jsme v Polsku. Zastávka v lese – svačina – houby nejsou.
Zakopane – to je zakopaná díry, kde se nedá jet, kolik je tam aut, lidí, kostelů a věřících – Poláků jak naseto. Obědváme v Polsku v Bukowina Tatrzanska – Jahoda nerozumí servírce ani slovo, ale ta je usměvavá, starší a snaží se. Dávám šašlik, což je špíz a pivo a dostavuje se ospalost. Jedeme pod Tatrama, ale moc toho vidět není; z jihu se blíží bouře. Navigace nás zavedla do Spišská Belá, za ní jsou na poli bociani – určitě k patnácti kusům a kolem orli. Jedeme nádhernou krajinou na Spišská stará ves, já pořád vyhlížím medvěda a nic. Tak ve Spišské Staré Vsi dává taky ospalá Jahoda kafe v cukrárně, kde sedí cikáni a pak jedu zase já. Zastavuju za odbočkou a ptáme se na plutie na pltiach. Ale je tam i možnost raftingu, tak jedeme na Červený Kláštor a objednáváme nafukovací kanoii na zítra, potom se po několika pokusech dostáváme do kempu Pod třema korunama a stavíme stan.
Jdeme se projít až na polskou stranu, ale nic moc a drahota, Jahoda jenom kupuje ovčí sýr u Kláštera a jdeme do bufetu v kempu na pivo a na tatranský čaj. Vybíhám do stráně – jdu sbírat houby, moc nerostou, ale přesto najdu jak babku, tak křemenáče, ale i pravé hřiby a kováře. Takže se vracím do bufetu a kupuju od kuchařky tři vejce a Jahoda dělá smaženici – fakt dobrou. Já mezitím rybařím, ale samozřejmě bez výsledku. Do tábora opodál přijíždí velká skupina a my usedáme ve stanu za popíjení medoviny.
6.8.2014
Celou noc hustě prší. Jelikož si nandávám čočky tak dobíhám Jahodu až u půjčovny, kde borec připevňuje loď na střechu transportéru a v tom poprchávání jsme jediní zákazníci – víc magorů asi nesehnali. Nebereme ani helmy ani vesty a jsme odvezeni až k polským hranicím za Spiškou starou ves. Ještě málem sestřelíme srnce. Vybaveni radami odrážíme od přehu. Jedeme rozvodněný bahnitý Dunajec. Peřeje slušné. Jede to jak sviňa a vlny peřejí jsou velký – užívám si to a jsem ve střehu, ale ta jízda stojí za to.
Vynořují se pltě. Je to nádhera. Zastávka na pivo u pltiarů a pokračujeme. Zastávka u půjčovny raftů. Pak přichází nádherná plavba pod skálami. Vápencové masivy, vysoké a zarostlé stromy, k tomu peřeje, co nás občas zalejou a kde se musí fakt dávat bacha. Užívám si to. Vytahujeme loď až u hranic a převlékám se.
Jdeme po cestě a hledáme převozníka – je to polský chachar ležící v domku a že pojede až za 15 minut, ale přichází víc lidí a on bidluje na druhý břeh do Polska. Vyrážíme na Sokolica – je to ¾ hodiny, ale o to hroznější štreka.
Ale nic proti cestě na Trzi korony – to je i pro nás dost vydatný sousto – ale trénuju na stovku. Vylézáme na vyhlídku – není to špatný – docela se jim to povedlo pěkně zbudovat.
Ještě sbíhám na Zámok – zřícenina, co za to nestála, je tam akorát pár kamenů a madona, a musím se zase vyšplhat tu dálku do sedla.
Sbíráme houby při sestupu a už je toho na nás docela dost – skoro 5 hodin chůze po horách. Přes most se konečně vracíme do slovenska, děláme nákup.
Polévka s houbama co jsme ještě i přinašli. Halušky v kempovém bufetu. Cizí děti kolem stanu. Vyháním je a popíjíme medovinu.
7.8.2014
Balíme a vyrážíme přes spišskou maguru kolem Staré Lubovni přes řeku Poprad dál na Spišský hrad okolo vojenského újezdu levočské vrchy a to do Spišského podhradie – ale za poplatek tam nechceme parkovat, dáváme pivo a kafe a získávám od servírky půllitr.
Kupujeme misky. Jedeme po dálnici na Prešov. Potom motorest Čepcov – gulášový kotlík a halušky a pivo.
Domaša – koupeme se, ale blíží se bouřka, vyrážíme za děsné průtrže. Přejde, než dojedeme do Michalovců, jedeme kolem Zemplínské Šíravy na hráz, tam nás zastihuje další bouřka – slézám z hráze pěkně při zemi!
Nakupujeme. Jedeme na Morské oko, ačkoli jsme chtěli přejet Vihorlat – nejde to. V jezeře jsou jelci – neskutečná hejna.
Pořád poprchává. Ukrajinská hranice za Uble. Málem mě zavřou za focení. Mizíme.
Kemp ve Sninských rybnících obsazen pro rockový koncert. Jedeme zpátky do Polonin – je už skoro tma, kolem přehrady Starina míjíme kozy až do obce Runina.
Vracíme se, přes cestu skáčou jeleni a spíme na cestě kamsi do hor. Jahoda si čte a já doufám, že přijde medvěd. Nepřišel. Ale slyším déšť na střeše auta, je tma, lehké mrazení z té divočiny – krása v temné noci!
8.8.2014
Projíždíme údolími Polonin přes Ulič až do Nové Sedlice. Baráček s doškovou střechou.
V Uliči nakupujeme a pak ještě jedeme na úplný východ – poslední cesta na Ukrajinské hranice. Vracíme se přes Humenné opět kolem Domaši, vidíme lišku.
Jídlo v restauraci Pohoda – mám obrovský kotel boršče, opět leje a dojíždíme pak do Lidlu v Liptovským Mikuláši a potom do jachtecu. Sprcha a konečně chvíli odpočinek. Naráží pivo. Naše loď č. 76 – Zuzanka – má zdravou váhu indické slonice. Za stmívání a s pomocí Honzy jí stavíme – docela to na první dobrou vyšlo, už jen hlavní plachtu ráno. Grilování, ale na kytaru nedojde – jsme utahaný!
9.8.2014
Loď postavená. Jezdíme na prd, hlava bolí, asi i tím ranním pivem. Opět sprcha, pivo, diskotéka. Mezitím narážíme její Svijany, tanec a pokec s dějem.
Odjíždí a já hraju na kytaru. Půl třetí ráno a konečně spím.
10.8.2014
I když moc nefouká, jdeme nakonec na vodu. Jedeme dvě rozjížďky, docela dobrý, ale stejně končíme poslední. Balíme v dešti. Halušky v Dechtárech. Jedem přes Trenčín, Hrozenkov, v deset jsme doma.
Nejnovější komentáře