cestování a výpravy po zemích, městech, vodách pod plachtami i s pádlem v ruce, lukostřelba a jiné aktivity

Zdobnice 24.3.2012

Takové podivné jaro.


Na vzdálené východní části naší země stojíme s Danem, Hankou, Jahodou a Larym ráno u můstku od kterého se sune ke zvlněnému proudu potoka sněhový jazyk. zdobnice_1

Je už jaro? Kalendářně ano, ale tady jsou šílenci, kteří nafukují raft a smýkají ho směrem k té vodě, co by měla být říčkou, ale jestli je, pak říčkou nevyvinutou a nedospělou, o to víc vzteklou a prudkou. zdobnice_6zdobnice_2

Nasedáme a prudký proud si nás bere dolů, smýká přes kameny – jen tak tak stačíme zastavit před padlým kmenem, přetáhneme po břehu a už zase dál tím prudkým korytem. Na březích je občas vidět ve sněhu a námraze rašící devětsil. zdobnice_5

Potok se rozmáhá, ale kameny a kmeny jsou tam stále – ale tohle si my právě užíváme! Ty zmrzlé rampouchy ve vymletých převisech, sněhové závěje a polozmrzlé přítoky. zdobnice_4

A pak ve foglarovsky romantickém údolí přitéká z levé strany Říčka – a to s velkým „Ř“.  Převisy, lesní zákoutí, zmrzlé břehy a nádhera spolu s tím prudkým proudem – nádhera, pro kterou sem stálo za to splout. zdobnice_3

Po prolnutí dvou toků se maličko řeka klidní, ale zase nastávají nečekané a v prudkém proudu nepříjemné jezy – nestačíme reagovat a tak jsme jeden spluli  tak, že Lary málem vypadl z lodi. U dalších si dáváme pozor – některé vracáky jsou docela nebezpečné. Jedeme kolem Pěčína a řeka už se „standardizuje“, i když je pořád tekoucí. Další jezy a Slatina a my se přizpůsobujeme toku v údolí a obkroužíme Pekelec u Rybné nad Zdobnicí a zase údolí a skály a občas jez. To už se blížíme k Peklu a pak do Vamberku; na břehu sedí vypasená ondatra a čumí na nás docela drze a vůbec překvapeně.  Poslední dva jezy, které sjíždíme a na konci města zastavujeme. Nádherná říčka, zážitky a rychle do hospody – zahřát se a zhodnotit!