102,65km
Vždy mne rozpolcuje pocit povinnosti a lenost, když mám ráno vstát a vypravit se. Zejména, když vlastně o nic nejde. Jen ujet sto kilometrů na koloběžce. Jenže moc času na trénink nezbývá. Jedu přes Krašlovice a odbočuji v Lidmovicích na státovku. Je docela chladno, ačkoli už je jaro a fouká svěží větřík. V příkopech kolem silnice je jinovatka. V Drahonicích jsou trochu zmatky s navigací. Vracím se kolem rybníka a mířím na Mladějovice. Zajíždím tam k Bertově tvrzi – je tam Lucka a chystají se odjet (bodejť by ne, v tomhle studeném počasí), takže jenom projdu okolo ruiny – tvrze a jedu dál houpavými kopečky na Čejetice.
Jihočesko – to mě baví!
Po okresce jezdí spousta aut, dnes si vymysleli rekonstrukci bitvy u Sudoměře a v autech sedí v kytlicích a halapartny prochází skrze auta – od kokpitu až po zadní sklo. Jenže já jedu opačným směrem a po pravé ruce vidím na Otavě jez, kde se nám před dávnými časy zlomila při sjíždění loď – byl to žlutý banán. Táhlý dlouhý kopec, pak hupy a nakonec sjíždím do Strakonic. Foxberry nabírá rychlost. A už to vidím! U cedule Strakonice na silnici vjel Favorit s vozíkem. A míří si to v klidu na centrum. Já mám na tachometru 64,4 km/h (víc už to neumí ukázat) a blížím se zezadu k němu. Nedá se nic dělat – předjíždím ho. Má stažené okénko, a tak, když ho míjím, křičím: Přidej, přidej – nebo někam uhni! Obočí mu vylétlo ke zbytkům vlasů. Bohužel nepřidal, na druhé polovině silnice protijedoucí auta a já mezi nimi s vědomím, že se nemůžu zařadit před toho Favorita, protože v tom okamžiku skutečně přidá a přejede mě. Do toho se blíží kruhový objezd. Nadechnu se. Jsem stále uprostřed. Naštěstí pán v autě s vozíkem trošku přidal a po mé pravé ruce se pomaličku dostává přede mne. Vozík mě mine právě před kruhákem a tak v pravý čas odbočuji.
soutok Otavy s Volyňkou
Projíždím městem až k soutoku Otavy s Volyňkou. Je sice stále chladno, ale slunce svítí.
Strakonický hrad
Otava
Pivovar
odpočinek
U pivovaru kácí stromy, dávám si pivo u řeky a šlápl jsem do psího exkrementu. Po vyčištění a očištění se Foxberry fotí se Strakonickým dudákem a jedeme dál – je to teprve něco přes třicet kilometrů.
dudácká Foxberry
Jedu údolím Volyňky do Strunkovic, pak vidím mlýn z filmu Slunce, seno a i odbočku na Hoštice. Opouštím říčku Volyňku, která mě mimochodem láká, abych ji z jara, třeba v příštím roce, sjel na lodi.
jaro z koloběžky
Z Volyně do Vlachova Březí je to docela příjemný úsek.
nejlepší holky jsou od Vlachova Březí
Nalevo se tyčí zřícenina Helfenburgu, kde už Foxberry byla. Jedu do Husince, uvažuji o nějakém jídle, ale jen ho projdu. Jen se zastavím na kus řeči s památnou Husovou lípou.
Husova lípa
Jedu k přehradě, ale stoupání je docela slušné, ale to nic není proti tomu, jaké je od Husinecké nádrže na Prachatice! Tam se vyšťavím a sjíždím s rukama na brzdách do centra. Na dotaz, kde se dá najíst, jsem odeslán na náměstí, nicméně nevolím doporučenou hospodu, nýbrž Prachatický pivovar.
pozdní oběd
Najím se, napiju, poklábosím s návštěvníky i servírkami a jedu přes zadní část města na státovku – tím sice město objedu, ale ušetřím výšku a užiju si sjezd – tedy částečně, od Libína. Šlapu – sice najezený a po pivu, což by mohlo být těžké, ale zase jsem dostal nějakou tu energii, takže i Těšovický kopec za mostem nad Blanicí se dá docela dobře vyjet. Minu sochy zvířat v Žíchovci, vidím Strunkovické silo, potom míjím kostelík ve vsi Blanice a už mám před sebou věže Bavorovského kostela. Dlouhý úsek do Vodňan už znám zpaměti, stejně jako tamní náměstí. No a to už mi zbývá jen těch posledních pět kilometrů. Docela pohodová stovka, nějaká únava tam je, ale cítím, že bych ještě mohl jet. Jestli plánovaných šedesát – to těžko říct.
ujetá trasa
hotovo
Nejnovější komentáře