cestování a výpravy po zemích, městech, vodách pod plachtami i s pádlem v ruce, lukostřelba a jiné aktivity

rychlý tep

 chození

Opravdu rád chodím. (Ostatně valná většina lidí, kromě paraplegiků a podobně taky chodí). Mě to baví. Ale ujít 100km, to jsem si myslel, že je nemožné. Když jsem se k tomu dostal, do skupinky lidí, co to jen tak pro sebe chodí každý rok, tak jsem si říkal, že to neujdu. Navíc, když se vychází o půlnoci a je na to 24 hodin – to aby se to ušlo za jeden den. Od té doby to chodím rád. Jednou ročně, víc by to nebylo pro tělo zdravé. Ale člověk opravdu pozná, co s tělem není v pořádku – to ho nejvíc bolí. Také se nedá říci: To ujdu! Protože o síle a připravenosti to není. To je jen 30%. Pak je to 40% morálky a vůle – nohy už bolí po 25km. Tak se to jde vůlí a hlavou. A zbylých 30% – to je štěstí a náhoda. Že se neudělá puchýř, se kterým se chodit nedá. Že nebude pršet pořád – to naskáčou puchýře vždycky, nebo se vlhké prádlo tře o choulostivá místa. Odejdou kotníky, kolena, kyčle. Nebo křeče a jiné svalové únavy, ale taky žaludeční a jiné nevolnosti. Každý, kdo to ušel, a jde znovu, tak to nakonec nedělá pro to, aby si něco dokazoval. Dělá to pro to sebepoznání, nalezení hodnot a jiných, než všedních priorit.

První stovka – 100km – září 2012

Druhá stovka – 100km – září 2013

Třetí stovka – 66km – září 2014 (jedenáct hodin téměř nepřetržitého deště)

A jaké to je se dočtete zde.

botytrekove


běhání

Kromě chůze je běh mojí další radostí. Dlouhé vzdálenosti. Od doby, kdy jsem hrával fotbal jsem běhal rád a neměl jsem s během problémy. O mých raných pokusech o maraton se dočtete tady.

K běhání se vracím – a tady jsou mé záznamy.

botybehaci


kolobka

Koloběžku jsem si přál jako malej kluk a nikdy pořádnou neměl. Teprve teď mě to popadlo a užívám si custom postavený model Friend nazvaný Foxberry, o kterém se všechno dočtete tady.

foxberry_3


kolo

Hned po běhání a chůzi jsem rád jezdil na kole. Už se tomu nevěnuju tak často – dnes jsou všude cyklisté v dresech a s drahým vybavením, helmou a stává se z toho móda. Nejlepší léta byla na kole Favorit – a najezdil jsem toho dost. Dnes mám horské  kolo ACStar se kterým jsem ujel trasu od nás do Brna za 8 a půl hodiny, což obnášelo 4 zastávky, 3 piva a u cedule Brno jsem píchnul, takže i opravu duše – a to vše = 208km.

koloacstar

Dále mám skládačku s přehazovačkou, stojánkem a nosičem – ideální na krátké přesuny ve městě – protože takové kolo je na přesuny v Praze dokonalé.

koloskladaci