tak jsem zamáčkl slzu dojetí, když jsem viděl jak vodáci splouvají plnotučně hostivařskou přehradou zaplavený Botič, tiše jsem jim (ale přejícně) záviděl, a pak jsem tahal a přenášel loď kluka co se cvaknul… nebyl ten jez vůbec lehký, cvaklo se jich dost – já věděl proč, i kam to hází, a i ten nepříjemnej vracák… a cítil jsem tu vodu a chlad, jako bych to jel…
Plné pódium
a host Jarek Nohavica
Z Horních Lučan to bylo ostře do kopce, samá serpentýna, ale krásný nový asfalt. Krpál dost slušnej! Pak sjezd a výjezd do Horních Lučan a menším, i když stále bolestně stoupavým kopcem, do Horního Maxova. Za kostelem pak odbočka a cesta vzhůru na Bramberk. Krásná rozhledna a vedle bufet, na který jsem neměl čas, v pozadí staví hotel, což si myslím, je škoda. Sjezd dolů byl pohodový, sice párkrát na hraně, když v rychlosti přišly terénní nerovnosti a díry, nebo když mi ustřelilo v zatáčce zadní kolo, nejlepší pak byl střemhlavý sjezd po tom novém asfaltu. To se mi fakt moc líbilo a škoda, že ten můj tachometr ukazuje max. 57,9km/h – jinak by šel asi mnohem výš. Každopádně krásný modravý teplý podzimní den – ten výjezd a ten kopec stál za to!
Poslední závod jachtařské sezóny, kterou jsem tímto uzavřel, byla SKI Regata v Jablonci nad Nisou. Nejel jsem ji na své lodi, kterou jsem již zazimoval, ale s Adélkou na kosatce na staré dřevěné lodi a na starých plachtách – jak věkem, tak rozměry. Přehrada Mšeno měla tak málo vody, že náš rybník je asi tak stejně velký. Vítr docela foukal – mírný, ale s občasnými nárazy až k 10m/s, které se ovšem přes les a členitost terénu dostávaly na vodu hodně shora a v podivných směrech. Každopádně loď se díky pomoci Luboše podařilo postavit a docela i vytrimovat – aspoň mi to tak na břehu připadalo. Na vodě se pak chovala docela dobře, když jsme se střídali s Opťákama a BIC. Vyzkoušeli jsme obraty i spinakr a vše ok. Také se nám podařil start první rozjížďky s obratem na pravobok hned za bójkou a stoupavost lodi nás vytáhla na bílou na druhém místě, ale před ostatními třemi Vorcky. Bočák a zaďák jsme tak motali se spinakrem, a na stoupačku jsme drhli, když se mi nechtělo věřit, že pláž mělčiny sahá tak daleko, takže jsme ztratili. Stejně tak na zaďák karuselu. Naštěstí jsme po otočení přestoupali až do proužku, který nás vytáhl na přímo až do cíle a tak jsme udělali dvojku a vzali ostatní Vorcky. Další rozjížďka nic moc, protože nás na startu zastavil pravobokem stojící dvou posádkový Laser a tu ztrátu jsem nedohnal i přes snahu cokoli vymyslet. Ještě jsme ale obratným manévrem u cíle dali místního Vorcka. Aspoň to.
Po pauze jsme šli znovu na vodu a znovu špatný start a ještě jsme ťukli bójku a točili, no nakonec to aspoň nebylo poslední místo. Závěrečný start byl pravobokem a ujeli jsme a nastoupali hezky na bójku druzí a ujeli i Broňovi s Matesem a byli těsně za Lubošem, ale po mém vyjetí proužku s poryvem na bočák jsme všichni jeli na kozí dech halzovací a s tím samým kozí dechem na červenou, takže byla rozjížďka zkrácená a tak jsme se šourali do cíle a to nás stačil předjet Mates s Broňou – líp jim to jelo – víc jsme z téhle lodi nedostali (a sportovně je nevytlačili do obratu), ale bylo z toho třetí místo. Svezli jsme se hezky a byly to fajn lehké odpočinkové závody. A to třetí místo z toho bylo i celkově.
Čtvrtý, závěrečný cíl čtyřboje – 200km na kole je za mnou a je splněný.
Co splněný – překročený!!! Více na samostatné stránce.
Svátek sv. Václava a den státnosti využitý k prohlídce české krajiny z vrcholu Ještědu.
A to po náročném pohárovém víkendu – viz níže.
Páteční příjezd kolem deváté na tovačovskou louku, stavíme stan, vítáme se a jdeme do loděnice. Broňa dělá vynikající bramboráčky, Táňa nám schovala tyčinky a pivo je taky dobrý. Zahraju plejádu písniček včetně nových – Karlovi i bratrům. Je to správná pohoda. Před hangárem pobíhá ježek. V noci začíná pršet, kapky naráží do plátna stanu – hezký zvuk. V tomhle počasí a po tom hezkém večeru bodnou také topinky – s česnekem a pivem je to vynikající snídaně! Bohužel prší i dopoledne, když rozbaluju a stavím loď. Na nástupu už neprší, a když jdeme na vodu, tak jen občas poprchává, ale je zima a docela fouká – chvíli málo a pak až 10m nárazy. Nic moc. Rozjížďky jsou poměrně krátké dva trojúhelníky. Stabilní vítr postupně slábne, nárazy zůstávají, ale pak také slábnou. Hlídám si Karla s Vaškem, ale jezdím dost špatně – naštěstí oni také. Jednak mám špatné starty – musím se i vracet, když jsme přes, pak stoupačky taky nic moc a tak nás dávají, ale dojíždíme vždy za nimi. Po čtyřech rozjížďkách ztrácíme dva body – třikrát jsme za Karlem a jednou jsme před ním. Zmrzlý a vyfoukaný jedeme na guláš, pak lehká groteska jak kosatník padá z lodi do vody, ale guláš zahřeje – i to, že jsem se převlékl. Ve čtyři znovu na vodu. To se mi povede dvakrát stoupačka a je tu trojka. Ještě boj a poslední, šestá rozjížďka, kde se musím vyhnout na startu bójce a halzovat, vítr je slabý a na bílé jsme v pohodě poslední. Ještě ale dáme dvě lodě do červené a nezbývá mi nic jiného, než jet pod les a tam to zrovna vyjde – na stoupačce na bílou jsem náhle čtvrtí, když rozjížďku zruší. Sice to mrzí, ale taky mohli dát cíl na červený a byli jsme úplně v háji. Takže po sobotě jsme pátí s bodem navíc nad Karlem. Ve sprše teče studená, tak nahý vbíhám do jezera – voda kupodivu docela teplá, asi je to tím, jak jsem zmrzlý. Udělá mi to dobře. Grilujeme siveny a klobásky, pár písniček a jdeme spát.
ježek tovačovský
Zase vidím pobíhat ježka – tentokrát na opačnou stranu. Ráno to vypadá, že moc nefoukne, ale už ve čtvrt na jedenáct je start a vítr se hezky rozfoukává. Start zase na nic, jak všichni se snaží startovat u žluté napravo, takže když zkouším stoupačku vytáhnout, tak jsme skoro poslední, zatímco Karel točil snad první. Jedeme celé kolo a moc se to nelepší – bereme jen pár lodí a stoupáme až pod pláž až do obratu na bílé, něco jsme stáhli a potkáváme Karla, jak jsou naklonění ráhnem ve vodě, my ještě ani netočili a oni jedou bočákem na modrou. Točíme. Rychle spinakr – už to sotva ustojíme, ale mažeme za nimi. Otáčí modrou a pak vidím hodně červené – cvakli se! Za chvíli projíždíme kolem nich, loď už mají skoro postavenou, jen spinakr padá dolů do lodi. Tak si kontrolujeme pozici i s Lubošem, točíme červenou před nimi a mažeme do cíle. Obdivuju Karla s Vaškem, že i po cvaknutí ještě dali Luboše do cíle – pro nás samozřejmě škoda. Při dalších dvou rozjížďkách si to pohlídám, točím pod pláží a jezdím pravý střed, kde to fouká nejvíc, jen v poslední stoupačce asi ve třetině přejíždím napravo, kde to víc táhne, a můžu si pohlídat kluky. No a tak nám to klaplo, dali jsme, co jsme potřebovali, i když v tomhle závodě je to jenom páté místo. Spokojenost, a i když v podpalubí vládne dusno, čeká nás dlouhá cesta domů a zasloužená meruňkovo tvarohová taštička.
Nejnovější komentáře