Opravdu divoká Zemská Brána
Jedno auto necháváme v Klášterci nad Orlicí. Cestou zkoumáme Zemskou Bránu – docela dost vody, je předjaří a roztátý sníh z Orlických kopců, vsakující se do travin a luk napájí Divokou Orlici opravdu hezky. U Podlesí se převlékáme do neoprenů. S Danem nafukujeme raft, přenášíme ho k vodě, která velmi hezky v drobných peřejkách rychle ubíhá. Dopředu jde Kuba, pak Hanka s Honzou a já s Danem, jako obvykle. Je to rychlá a pohodová jízda, po státní hranici, u rozbořených pozůstatků můstků, zbytků stavení, kamenných zdí co před dávnými roky stavěly hrubé mozolnaté ruce. Míjíme Neratov, zkoušíme obraty i zastavování. Bohužel to má za následek, že nám uplavala plechovka s pivem. Ale zima není, i když je voda studená. Cesta do Bartošovic je sice dlouhá, ale hezky to teče, užíváme si (raft je raft!) a sem tam musíme zabrat, abychom se vyhnuli větvím, mělčinám a drželi se v hlavním proudu, kde je dost vody. Dojíždíme k Zemské Bráně. Zastavujeme na levém břehu a jdeme si to prohlédnout. Tak jako jsme váhal už když jsme sem jeli, tak váhám i teď. Dá se to jet, ale chce to opravdu projet takovou slalomovou vlásenku, jinak nás to hodí na skály.
Celkově je voda rychlá, prudká, moc místa a času na projetí tu nebude. Začíná to vyhnutím se několika kamenům nahoře, dostat se trochu doprava a těsně podél prvního kamene prahu se prosmýknout a současně točit doprava, vlevo je vracák na skálu, pak se stočit podél kamenného prahu doleva, ale tam už musí pravý hák přitáhnout a proud si nás stáhne mezi ty tři čtyři poslední kamenné slalomy – jen se do nich nesmí narazit! Vypadá to, že takhle by to šlo, ale nesmí se udělat chyba. Ještě jednou to probíráme s Danem a vracíme se k lodi – není čas, je pozdní odpoledne a bude se šeřit.
Nasedáme a odrážíme, proud si nás bere, podjíždíme most a jedeme vpravo ke kameni, ale jsem poměrně dost vpravo, budeme muset točit o to víc! Proud je hodně rychlý, břehy a kameny nás rychle míjí a já visím na pádle a snažím se zabrat a otočit celý těžký raft. Křičím na Dana, aby kontroval, a ten kontr přichází o drahocennou vteřinku pozdějš! Setrvačnost táhne raft ke skále, místo abychom kolem kamene vpravo proklouzli míjíme ho a řítíme se proti skále na břehu! Raft na ní najede, vzepne se a vyhodí Hanku do vody, vedle mne vypadne do vody i Dan a jedou vodou dolů! Kuba s Honzou popadali do raftu, trčícího vzhůru a já vypadl na svou stranu, ale jedna noha mi zůstala zavěšená v poutku a já jsem tělem a hlavou ve vodě. A k mému zděšení se nahnutý raft pomalu, klouzavě, váhou kluků v lodi, sesouvá zpátky do vody – zádí, tedy mnou napřed! A rozjíždí se! Peřej si nás bere a raft jede dolů a já visím vpředu a nemůžu nic dělat. Vím, že tohle je konec, že moje hlava krytá pouze zmijovkou narazí do některého z kamenů v tobogánu řeky! Do lodi se nedá dostat! Snažím se vysmeknout nohu, ale ta je pevně uvězněná v úchytu a já se snažím si vymknout nebo zlomit kotník, abych mohl chodidlo uvolnit! Do toho se loď řítí peřejí a čekám každou chvíli náraz – vzpínám se a je mi zoufale! Vnímám jak loď narazila kousek ode mne na kámen, pak opět náraz na druhé, straně, oba mne minuly, ale loď se těmi nárazy dostává do rotace – a další náraz nás odmrští a zakotví v tišině pod břehem u naplavené klády a na plochém kameni!
Uffff! Měl jsem prostě štěstí, nic víc, nic míň – přežil jsem dost jistou smrt nebo fatální nehodu, ale teď na to nemyslím – uvolním nohu a vypadnu do vody! Mezitím se sem škrábe po břehu Dan a vodou Hanka!
Moje pádlo je v tahu a už nikdy jsme ho neviděli. Ale žijeme a jsme celí! Není třeba nic říkat – byla to blbost! S takhle nezkušenou a nesehranou posádku se to nedalo sjet – jen nějakou náhodou! Nasedáme a jedeme dolů, je nám zima a šeří se víc a víc. Řeka pokračuje prahy a kameny a peřejemi, ale proti Zemské Bráně je to už mnohem snazší. Celý ten dvoukilometrový úsek si dáváme pozor, ale i si užíváme rychlou jízdu, pak už přichází Klášterec a konec cesty. Při převlékání, a pak s Danem v autě rozebíráme dnešní zážitek. Nedá nám to a ještě jednou, cestou, se jdeme podívat na to místo. Nevypadá tak záludně, jak se to chová. Při jiném stavu vody je to jistě pohoda, ale vody je dost a řeka slizce, zvlněně a silově projde touhle bránou. Normální „Divoká Orlice“!
Nejnovější komentáře