cestování a výpravy po zemích, městech, vodách pod plachtami i s pádlem v ruce, lukostřelba a jiné aktivity

Jarní závod na Seči 20.-21.5.2017

pátek

Dorazili jsme na louku i s lodí v pátek těsně před osmou. Mělo to tedy zajímavou předehru. Nejen, že po loňském skluzu na D1, měla loď různé opravy a nebyla odzkoušená, ale ještě se mi v týdnu podařilo krásně opravit dno, kaču a kormidlo gelcoate, který nezatvrdnul. Takže to lepilo, nedalo se to vybrousit a já byl nešťastný – nevěděl jsem, co mám dělat. Až ve čtvrtek před balením jsem to škrábal špachtlí a ve čtvrt ne devět, to už se stmívalo, jsem přišel na to, že se to dá jakžtakž odbrousit ‚pod vodou‘ – což jsem tedy i za pomoci vibrační brusky udělal. Na víc, než na ty části, co jsou povětšinou pod vodou, to časově nevyšlo. I tak jsme při vybalování v pátek večer zjistili, že se kormidlo přilepilo do futrálu – vypadalo to, že budeme závodit s kormidlem neodpovídajícímu pravidlům – s obalem navlečeným na listu. No, vyrvali jsme ho, ale bylo dost olepené látkou. Nechal jsem ho ležet a postavil loď a ještě si zkusmo zagelcoatoval špičku, kde byla v pryskyřici bublina. Co šlo jsem na té lodi nastavil a kolem deváté šel na zasloužené pivo a během půl hodiny jsem donesl kytaru. Ještě nebyly ani dvě hodiny ráno, a už mě bolely prsty od strun a hlas jsem měl vyřvaný. Ake večer se povedl – s kajonem a dlouhým zpíváním a s tou naší starou partou – co víc si přát?


sobota

Vylezl jsem sice nevyspalý, ale poměrně brzy, foukalo, ale méně, naštěstí, než vyhrožovala předpověď, tak kolem šesti s nárazy něco kolem desítky – a ani nepršelo. Šel jsem k lodi. Kupodivu gelcoat přes noc zatvrdl a já ráno přebrousil na břehu kormidlo. Vypluli jsme. Ano, pár problémů tam bylo – museli jsme ledacos převázat, například přední lem kosatky, nicméně to šlo. Byl jsem překvapený, jak loď jela a nebýt toho, že jsem na stoupačce, kde jsme byli třetí, ťukl zezadu Pampelišku, tak to mohlo být lepší než čtvrté místo. Během rozjížďky jsme při poryvech měli co dělat to nepoložit, několikrát jsme nabrali a skorem zastavili. Další rozjížďka by byla skvělá, jezdili jsme špičku, pochvaloval jsem si, jak loď jezdí skvěle na zaďák a to jsem neměl dělat – při poslední stoupačce se urval kiking a tak jsem zaďák stoupání do cíle jeli s plachtou, co vypouštěla – i tak jsme dali trojku za Broňou, se kterým jsme bojovali – a na tu bídu spokojenost. Vašek s Honzou se koupali – zřejmě se potřebovali umýt – ostatně je napodobil i Karel, jen Honza se umyl sotva po pás; nepovedla se jim halza při poryvu. Celou dobu hezky foukalo, ale po druhé rozjížďce to maličko polevilo, i tak jsme se svezli na bočák ve skluzu. Tak jsem před startem třetí rozjížďky vymyslel náhradní řešení kikingu s lankem uvázaným pod stěžeň – a jelo to zase jako z praku – stoupačky jsme krásně vyjížděli a zaďáky jsme rozhodně neztráceli – naopak. A na bílé jsme si vyřvali Gulberry – takže Broňa musel točit. No jo, vezli jsme si dvojčičku na červené před stoupačkou do cíle. Vzhledem k větru jsem to pustil pod břeh. Ostatní za mnou otočili dřív a já tu chybu zaplatil – vítr, který se stočil víc k severu, tak dělal haluz a já tam zakufroval a navíc se tam dělaly turbulentní proudy. Předjel nás Broňa i Klauni. Bylo to zoufalý, takhle to pohnojit – a do cíle jsme ještě bojovali s Wikinou – a bylo to tak tak. Štvalo nás to. Navíc přestalo foukat, lehalo to. Naštěstí jsme si náladu zvedli poslední rozjížďkou, kde jsme vozili skvělé zaďáky s odpadáním, které vycházelo skvěle na červenou bójku, ale i jsem vyjížděl poryvy a cvakal obraty přesně podle změn a i v tom slabém větru jsme jako těžší posádka dokázali vydělat, a dovezli velmi příjemnou dvojku. Odpoledne jsem sháněl vrtačku a ‚pro změnu‘ zase opravoval – nýtoval jsem ten utržený kiking. Večer se grilovalo – moc příjemné, a i když byla zima, vydržel jsem zpívat a hrát skoro do jedný hodiny (možná dýl) – a díky Chipovi, co seděl vedle mne, jsem si Vaculáčema musel ťukat slivovicí, v kombinaci s pivem. Prsty otlačené, ale zase byla pohoda, a zase to bylo super. Škoda, že nikdo od nás nehraje na kajon – to bylo úžasné!


neděle

Nechtělo se mi vstávat, ale musel jsem po osmé vylézt. Myslel jsem, že je start od devíti, ale byl posunutý na desátou, já stál u vody a těšil se tím pohledem, i mírným větříkem – nic co slibovala předpověď. Přesto jsme šli na vodu, a tam skutečně foukala slušná pětka a chvílemi i přifouklo. V první rozjížďce se nám dařilo, vezli jsme slušnou dvojku, honili se s Pampeliškou, ale na posledním zaďáku to fouklo Broňovi a tak se dostal na bójku před nás. Na stoupačku jsme ho už nedali – odjel nám, takže škoda – byla to trojčička. Pak to zvadlo, vypadalo to, že to zdechne, naštěstí se ale rozfoukalo těsně před startem. Já zakotvil v mrtvé vodě a nemohl jsem se dostat na start do výhodné pozice – jenže se mi podařilo startovat přímo u prámu na poslední pozici a už v rozjezdové rychlosti – to bylo výhodně a já si to držel a točil podle svého. Ve slabším větru jsme točili bílou těsně za Fredym, co vezl jedničku. U bójky jsme se vystřídali. Pak jsme si párkrát vezli jedničku a honili se s Ferrari a s Pampeliškou, do toho Fredy – ale na bójkách jsme byli vždycky v dobré pozici. Na poslední stoupačce mi to vyšlo a točil jsem první modrou – vézt jedničku bylo příjemný. Ferrari zase vyšel poryv k červené a tak otočili těsně před námi. Nám nezbyla jiná možnost, než to hned točit. To nebylo špatné, ale Ferrari taky otočila v trochu výhodnějším proužku a stoupali jsme v boji – kdo lépe otočí do poryvu. Moc to nešlo řešit a mezitím, kousek do cíle, nás v dobrém pruhu předjela spodem Pampeliška a Kubíci ukořistili další jedničku. Já ještě zkusil poslední pokus, jít dolů pravobokem k prámu, ale byl to jen pokus – dovezli jsme trojku. Škoda, ale vyšlo to tak, že já nemohl dělat nic jiného, než točit ihned za červenou, Ferrari musela držet točky se mnou, aby si pozici uhájila a Michal, který chtěl točit tu bójku stejně jako já, tak musel vymyslet něco jiného a točil o kus dál, kam mu přišel přesný a krásný a dlouhý poryv. S tím nikdo z nás nemohl nic dělat. Krásný závod. Víkend. A třetí místo na bedně – co víc si po té naší dálniční jízdě přát? A na závěr jeden můj osobní komentář: v té konkurenci ultrlight posádek mít jako škrtačku čtyřku ze šesti rozjížděk