cestování a výpravy po zemích, městech, vodách pod plachtami i s pádlem v ruce, lukostřelba a jiné aktivity

Foxberry – akční 23.6.2018

69,79km

Krásný a nepromarněný den. Prvních třicet kilometrů jsem ujel s průměrnou rychlostí 18,3km/h a to docela na pohodu – vlastně mě k tomu tempu přiměli dva ledabylí cyklisté, když jsem si řekl, že se jimi nenechám dojet až to Dívčic, a pak jsem už jenom držel rychlost až na Hlubokou k Munickému rybníku. Tam jsem si užíval vlnami zčeřenou hladinu a litoval, že takhle hezky nefoukalo minulý víkend hned vedle na Bezdrevu. Dnes jsem ovšem měl jiný plán – Národní myslivecké slavnosti. Teprve když jsem viděl houfy lidí v zelených sakách, zelených vestách, nebo v maskáčích a se zelenými plstěnými kloboučky s pírky a štětkami, mi došlo, že vlastně o myslivce nestojím, že je ani nějak nemám rád.

tady každému došlo, že myslivci maj malý ptáky….

Několik mužů v zeleném trénovalo střelbu s laserovými brokovnicemi. Stánky s parohy, jídlem, pivem, obojky, vábničkami a spousty serepetiček. Do toho pěla řízná dechovka. Dal jsem tedy pivo a sledoval ty postavy, zašel se podívat na „Dámu v sedle“ – na valachovi se tam projížděla žena převlečená v historickém kostýmu a na bočním sedle, mně stačila chvilka a víc jsem nemusel. Šel jsem do zámeckého nádvoří. Kromě stánků tam byla soutěž ve vábení zvěře vyjma jelenů. Že jsem si nekrápnul do trenek při „vábení lišky na úzkostné vřeštění zajíce“ přisuzuji jenom náhodě.

tohle vábení bylo na svěrače náročné!

A tak jsem jel do Munic, dobrý oběd a jel jsem na Zliv a na nádraží jsem si zakoupil jízdenku do Strakonic – chtěl jsem zpáteční, tak jsem dostal do Protivína a odtud zpáteční Strakonickou – a teprve potom mi ta milá pokladní prozradila, že je tam výluka a budu se s kolobkou trmácet autobusem.

Zliv

A to se stalo, vlak byl v pohodě, v autobusu jsme v zatáčkách s koloběžkou bojovali až do Strakonic – rád jsem vyjel až k pivovaru na „Pivovarskou pouť“ – hrála tam hudba, dal jsem kelímek piva, chvíli poslouchal a pak jel pomaličku davem podél vody a pozoroval neckyádu, a to za dalších dechovkových písní. Na nádvoří i na stejdži dole už to nebylo moc ono, nějak mě to nebralo, autobus-vlak jel za necelou hodinu takže jsem na to šlápnul a vracel se po svých, bylo tam pár kopců náročnějších, ale také pár sjezdů – až 65km/h jsem dal, a tak jsem nelitoval propadlého lístku. Sprcha a znovu do Strakonic na Buty. Chápu, blbě nazvučené, ale i to hraní nic moc – ne, že by jim to nešlo, ale myslím, že nejen já, ale většina diváků si to moc neužila, ačkoli jinak byl ten můj den pestrý a jak jsem napsal – nepromarněný.

Bezdrev 15-17.6.2018

Pohárový závod se neodjel – jen dvě upocené téměř neregulérní rozjížďky, ale i tak to stálo za to – Bezdrev má své kouzlo:

 

Špindlerovka 7.-9.6.2018

Sraz 10. kruhu – Zelené Údolí 1.-3.6.2018

ubytovaní

začínáme sportovními aktivitami

následují další sportovní aktivity

školní výlet na Trosky

Trosky zdálky

Trosky zblízka

z Trosek

Trosky z nedaleka

bahňák

Trosky z výletu

Trosky z hospody

sportovní aktivity – držel jsem celou dobu prst na mobilu na čísle 112

Trosky večerní posportovní

Trosky souhrnné, i když jen částečné

Nové Mlýny – Pavlov – pohárový nezávod

25.-27.5.2018

Tak to byl po dlouhé době bezvětrný závod, který se nejen neodjel, ale asi i první, kdy jsme vůbec nedali loď na vodu. I tak jsme si to užili. O tom to totiž je! Tak aspoň několik obrázků.

tuhle trať jsme měli jet

       

mám radost ze života!

Seč – závody

19.-20.5.2018

Naše oblíbená destinace a jako vždy první závod v sezóně. Popsané tady.

točíme první bílou

držíme se i na stoupačku

tady se nalevo klepu udržet tu dvojku

zasloužené spočinutí

Na moři – Jadran 2018

5.-12.5.2018

Tak jsme to zopakovali – plachtění po Jaderském moři, počasí skvělé, i dobrá parta (jak nám při koupání prozradil Fredy – Sem bych jel někdy na dovolenou s nějakou dobrou partou lidí! – za což jsme mu slušně poděkovali) a vítr na pohodu. Nějaké psaní a fotky jsou tady.

 

Třísov – Dívčí Kámen – Zlatá Koruna 30.4.2018

Když se člověk toulá po jihočesku, tak mu nezbývá, než se dotknout hladiny Vltavy, projít úbočím potoka, pocítit horko rozkvetlé louky a to všechno najednou se dá stihnout, když se procházím krajinou minulosti, historie, keltských stop v náznacích prošlých tisíciletí. Stačilo zastavit v Třísově. Místní keltské opidum je pro mě záhada. Já tam nic nevidím, ty zídky mohli naházet zdejší sedláci před sto lety, ale dejme tomu, budu věřit, že jsou to zbytky jakéhosi opida, o čemž keltové neměli ani tušení, protože jak tomu říkali, to nikdo neví, ale bylo to opevněné místo (asi aby se k nim nedostala divá zvěř a jiní barbaři), no a tady, v Třísově, je louka, kde to prý bylo.

konečně tařice – můj posel jara

Já to chápu, tady se mi líbí, je to kopeček mezi ohbím Vltavy a Křemžského potoka, tak si tu prostě nějaké opevněné sídliště udělali. (Osobně si myslím, že je jedno, že se tehdy Vltava i Křemžský potok jmenovaly jinak, a kdoví jak tomu říkali Keltové, jestli to byli Keltové). Jenže to je jedno, je jaro, všechno kvete a pyluje se navzájem, já jdu podél stráně až k Dívčímu Kameni; tu zříceninu mám rád roky – a ejhle, vstupné, davy lidí, co chtějí projít mezi těmi okoralými hradbami – tak to já už fakt nemusím, jdu k Vltavě – poslouchat peřeje, psát, přivřít oči, abych vnímal tu symfonii, kterou měl v hlavě hluchý Smetana, slyším to, vnímám, i ty vlnky, zčeřené rybami, peřejemi, a nad tím vším vůně jarních vánků. Přejdu můstek, cesta se kroutí, zkrásněná okružím květů, horkem vášnivá a nad tím modré, vzdušné nebe. Musím zajet ještě k jezu ve Zlaté koruně. Pak se procházím Krumlovem, ne pro ty památky, ani turisty, mě zajímají uličky a umírající dech historie, stíraný moderními stavbami, rekonstrukcemi a lákadly pro turisty. Načichlý ruchem si sedám do mechu v lesním stínu prachaticka. Dojmy slité do harmonie akordu, není to dur, ani moll, je to kombinace, něco jako Dmi7, možná se skluzem do G7 a pak zklidňujícím návratem do tóniky C. To jsou jenom fantazie, ale já stojím na mostě u Chrobol, dívám se na dno Zlatého Potoka, říkám si, jak jsou hluboko překryté pískem na dně zlatinky, jak se tu vysmívají našim krokům, skryté před pohledy a krátkostí života. Den je ovšem dlouhý, pro nás, muže, zatímco večerem upalují po vesnicích v okolí čarodějnice. No, tak tomu se nedivím, to je potřeba, zdá se mi, že se poslední dobou nějak rozmnožily!

Foxberry – Kleť – 29.4.2018

83,54km

Jak jsem si užil výlet, tu snadnou stovku na Kleť jsem napsal sem.

Posázavský vandr 20.-22.4.2018

Jak jsme se měli na ryze jarním vandru Posázavím jsem shrnul zde.